První stonání a prvně na váze

Když přestanete počítat a nevíte, jak dlouho už tu jste, to je známka toho, že už jste se začlenili do rodiny. Dnes je to 4 měsíce, co jsem přijela, čemuž se mi nechce věřit a prvně jsem tu marodila. Každý den tu poznávám nové situace a věřte mi, nikdo nechce marodit sám, tedy nikdo nechce marodit a být sám. Radši ani nebudu popisovat co mi bylo, věřím, že si to všichni umíte vybarvit sami... Ale byl pro mě šok, že se o mě nikdo nestaral a tím nemyslím obskakování, ale obyčejné zaťukání na dveře s otázkou:,, Jak ti je?". To byla má první slabá chvilka, kdy jsem si přála být radši doma, kde by mi tatínek nebo ségra uvařili čaj. Po třech dnech v posteli a po prvním zameškaném dni školy, jsem se doplazila do školy a hned první hodinu jsem od učitelky dostala celou krabici kapesníků.. Musela jsem vypadat krásně!

Mimochodem, prvně jsem se tu vážila a už mám pět kilo navíc hahaha, sakra!