Škola

Jsem tu něco málo přes tři týdny, z toho dva ve škole a tak jsem si už zvykla na zdejší režim, pravidla. Tomu bych se chtěla v tomto příspěvku věnovat.
Zlatá naše česká škola. Kromě toho, že se pochopitelně máme chovat slušně a být pilní žáci nás nic netíží. Ovšem tady mám problém každé ráno.. Zjistila jsem, že mám dlouhé ruce. Ne, opravdu neodbočuji od tématu. panují tu přísná pravidla ohledně oblékání. Šortky nesmí být kratší než konečky natažených prstů podél těla. Žádná část spodního prádla nesmí být vidět, ani ramínko od podprsenky, nedej bože průsvitné tričko. Takzvaný "Crop top" tu také neuvidíte nikoho nosit. Ramínka tílek musí být široká jako tři prsty vedle sebe (zdravím Charlie ala Hunger games) a tak tu chodím nakupovat ve stylu Katniss Everdeen. Většina studentů tu chodí v pohodlném nebo sportovním oblečení, takže já, která si každé ráno vezmu džíny a tričko pokud možno s dlouhým rukávem, jelikož ve škole je "léto neléto" konstantě 18 stupňů Celsia, denně slyším jak se vyznám v módě.. Hahaha...
Školní systém je katastrofa. Učíme se pouze o USA. a to ve všech předmětech. Pokud si vezmete zeměpis, budete se z 90% věnovat USA. Připravte se na otázky stylu: "Ty jsi z ČR? Takže mluvíš rusky?" nebo "Ahá Československo! To já znám!"

Minulý týden jsem zažila něco nezapomenutelného! Měla jsem zrovna třetí hodinu, kdy učitel dostal sms, aby se ujistil, že dveře jsou zamknuté (to musí být, alespoň zvenku dovnitř se nesmí nikdo dostat, z bezpečnostních důvodů) a zatáhl rolety. Později jsem se dozvěděla, že ve škole byla policie s protidrogovými psi a prohledávali všechny skřínky a náhodná auta. Realita.

Mé inteligentní poznatky No.1

Miluji seriál Zoufalé manželky. Viděla jsem každý díl a dohromady jsem na tím strávila něco přes týden čistého času. Zbožňovala jsem tu domněnku všeho perfektního a uspořádaného, přesně jak je tomu na Wisteria lane. Pochopitelně jsem žila v představě, že je to přehnané, v čemž jsem se šeredně mýlila. Kansas, Wichita, Rocky Creek. To je nyní realita ve, které žiji. Skoro jako kdyby Wisteria lane, kopírovala ideu této komunity. Všechno je tu tak dokonalé! Upravené trávníky, přátelští sousedé, dokonalé rodinky, vše je tu "tip ťop".

Mám spoustu malých poznámek a netuším jak to uspořádat, tak to jen v rychlosti vysypu:
-je tu velký rozdíl mezi bohatými a chudými
-lidé tu milují charitu, rádi ji podporují, dobrovolnictví je tu populární, ale také to moc rádi dávají najevo
-něco pro mne naprosto nepředstavitelné je kukuřičné pole uprostřed města, hned vedle dvou největších obchodních center ve městě-ano to je realita, stejně tak banka u dálnice
-jídlo je tu BOŽÍ! Ale o tom chystám něco většího..
-není ulice, kde neparkuje pickup, nemluvě o tom, že manuální převodovka tu vymřela
-školní jídelna je něco, co si představím pod pojmem insuficience
-všichni jsou přátelští
-je tu asi tolik obézních lidí, kolik je u nás, většinou jsou to lidé středního věku
-většina věcí tu není znatelně levnější
-posedlost kupováním dezinfekčním gelem je tu na denním pořádku, ovšem ještě jsem nikoho neviděla to použít
-Celá Wichita používá k psaní jen obyčejné tužky...
-stejně jako my máme Drive Thru u 'Mekáče', tak tady mají Drive Thru všeho, od Starbucks přes lékárnu, banku až po obchod s lihovinami-Jaká ironie!

(Upozorňuji, že celý tento článek se týká především Wichity a okolí, jelikož jsem zatím nikde jinde nebyla...)

Senior late night

Senior late night je pozdní noc pro seniory. To Vám asi hodně řekne... Ve zkratce je to akce pořádaná školou, kdy se žáci nejstaršího ročníku sejdou večer ve škole a společně jedou školním autobusem-hip hip hurá už jsem si to taky vyzkoušela-do All Stars Sports, což je taková menší Matějská pouť. Moc jsem si to užila, vyzkoušeli jsme snad všechny atrakce, ale jednoznačně vedli autíčka. Ne typická autíčka, ale skutečná dráha a motorová vozítka, přičemž pár bylo značně rychlejších, než byla ostatní.(Samozřejmě jsem si vždy vzala to nejrychlejší...)
Pojedenácté hodině jsme se vrátili zpět do školy, kde jsme měli naplánované BBQ. Akce končila po půlnoci a my jsme se jako malá koťata utahaní vrátili domů.

Zleva: Makan, studentka z Hong Kongu, student z Brazílie

První školní den

Jsem nadšená a znuděná. První den na Andoverské high school byl jako z amerického filmu. Přišla jsem do
 hlavní haly a bylo tam tolik lidi až mě to vyděsilo. Došlo mi, že musím hledat někoho mého věku, někoho kdo je sám, pokud nechci zůstat celý den sama. A tak jsem si sedla vedle slečny v zeleném tričku a džínech. Hned druhou otázkou jsem zjistila, že je to Češka, jaká náhoda!
Nahnali nás do tělocvičny(úžasná atmosféra!!!), kde nás rozdělili do skupin a v těchto skupinách jsme zůstali po zbytek dne. Hráli jsme hry na způsob "poznej ostatní během 2 hodin".

Školní jídelna-to se nedá! Byla jsem zvědavá jestli je to tak zlé, ne, je to ještě horší než jsem čekala...

Fotka naší skupinky s poznávací značkou ala prapodivné berušky.

Zápis do školy

Je to tak zvláštní. Jdu do nové školy, je tak obrovská, vše je pro mě nové. Včera jsem poprvé navštívila Andover High school, setkala se s pár profesory a vedením školy. Dostala jsem svůj individuální rozvrh (pro ty kdo to neví, v USA máte každý den stejný rozvrh-což je dost na hlavu, který se ale mění po semestru) a prošla jsem si školu. Vyučovací hodina má okolo 47 minut a přestávka 5. Nemáme dovoleno chodit o hodině na toaletu, tudíž pět minut není mnoho...
Zítra mám první školní den, tzv. freshman day. V tento den jdou do školy jen děti, které jsou tu nové, tak mi držte palce!
Byla jsem vybrána do show choir! Naše škola má více sborů a tento je nejlepší! Tak mám velkou radost..

Moje rozvrhy na oba semestry, pravděpodobně budu ještě něco měnit..

Odlet, aneb jak se vše dá po... kazit.

Létání mám i nemám ráda. Pravděpodobně proto, že je to po mě tak ojedinělý okamžik. Letěla jsem letadlem po dlouhé době a navíc poprvé sama. Bylo to něco, z čeho jsem měla velký respekt, upřímně jsem se bála.

                Můj let byl rozdělen na 3 cesty letadlem, jak se později ukázalo, byly 4. Let z Prahy do Amterdamu(7:00)-no problem. Dokonce jsem se bravurně zorientovala na gigantickém Amsterdamském letišti! Cesta Amsterdam-Minneapolis by proběhla také hladce nebýt pasažéra na naší palubě, kterému se udělalo nevolno a kvůli kterému se piloti rozhodli letadlo otočit skoro na půli cesty…  Zpoždění jako Mt. Everest. Když jsme podruhé vzlétali z Amsterdamského letiště, usnula jsem. Ukázalo se že, že let trval o dvě hodiny déle než, bylo na plánu. V Minneapolis jsme přistáli, bylo 23:15. Řekli nám, že ti co pokračují dále a nezůstávají v Mnpls si mají vyzvednout své kufry a přenést je znovu k odbavení jinam a ti co nejsou u svého gatu 50 min. před odletem, mají smůlu, což jsem nemohla stihnout. Můj kufr samozřejmě nedorazil. To už jsem věděla jistě, že strávím noc v Mnpls. Šla jsem se zeptat na oddělení zavazadel, kde zůstal můj kufr. Ujala se mě milá, starší paní, která mi řekla, že mé zavazadlo je na cestě do Wichity… zároveň jsem dostala voucher na noc v Crowne Plaza-díky bohu za to! Zavolala mi hotelové taxi, které mě večer dopravilo do hotelu a ráno zpět na letiště. Můj let do Wichity byl naplánován na druhý den ráno (9:01). Na letišti jsem byla radši dvě a půl hodiny před odletem.  Abych to zkrátila, ve Wichitě mi řekli, že můj kufr je v Praze. Bomba! Netuším kdy ho dostanu...

Balím!

Den před odjezdem, jak jinak... Konečně na mi začíná vše docházet a já začínám balit. Jsem si jistá, že pokud se mi podaří vše naskládat do jednoho kufru, určitě překonám nějaký světový rekord! Kansas má bohužel velké teplotní rozdíly mezi zimou a létem, tudíž musím brát i zimní oblečení a boty. Jsem nadšená, moc se těším!