Odlet, aneb jak se vše dá po... kazit.

Létání mám i nemám ráda. Pravděpodobně proto, že je to po mě tak ojedinělý okamžik. Letěla jsem letadlem po dlouhé době a navíc poprvé sama. Bylo to něco, z čeho jsem měla velký respekt, upřímně jsem se bála.

                Můj let byl rozdělen na 3 cesty letadlem, jak se později ukázalo, byly 4. Let z Prahy do Amterdamu(7:00)-no problem. Dokonce jsem se bravurně zorientovala na gigantickém Amsterdamském letišti! Cesta Amsterdam-Minneapolis by proběhla také hladce nebýt pasažéra na naší palubě, kterému se udělalo nevolno a kvůli kterému se piloti rozhodli letadlo otočit skoro na půli cesty…  Zpoždění jako Mt. Everest. Když jsme podruhé vzlétali z Amsterdamského letiště, usnula jsem. Ukázalo se že, že let trval o dvě hodiny déle než, bylo na plánu. V Minneapolis jsme přistáli, bylo 23:15. Řekli nám, že ti co pokračují dále a nezůstávají v Mnpls si mají vyzvednout své kufry a přenést je znovu k odbavení jinam a ti co nejsou u svého gatu 50 min. před odletem, mají smůlu, což jsem nemohla stihnout. Můj kufr samozřejmě nedorazil. To už jsem věděla jistě, že strávím noc v Mnpls. Šla jsem se zeptat na oddělení zavazadel, kde zůstal můj kufr. Ujala se mě milá, starší paní, která mi řekla, že mé zavazadlo je na cestě do Wichity… zároveň jsem dostala voucher na noc v Crowne Plaza-díky bohu za to! Zavolala mi hotelové taxi, které mě večer dopravilo do hotelu a ráno zpět na letiště. Můj let do Wichity byl naplánován na druhý den ráno (9:01). Na letišti jsem byla radši dvě a půl hodiny před odletem.  Abych to zkrátila, ve Wichitě mi řekli, že můj kufr je v Praze. Bomba! Netuším kdy ho dostanu...