Školní muzikál Aida

Podala jsem přihlášku do školního muzikálu do kostýmové skupiny, jelikož mě baví šít a nejsem začátečník. Čirou náhodou mě vybrali, asi pro mé božské dovednosti! Všichni mi říkali, že je to zábava a sranda, ale opak byl pravdou, kterou jsem si nakonec užila. První dva měsíce jsem ve škole trávila úterní a čtvrteční odpoledne od 6 do 9 Pro ty kdo to neví, já chodím spát kolem desáté, nebo se o to alespoň pokouším, tudíž dorazit domu 9:15 není nic, na co jsem byla zvyklá. Kdo nezažil to co já zažila v produkčním týdnu nepochopí. Děti, co si stěžují, že škola je moc dlouhá, by jsi to měly vyzkoušet. Prakticky jsem ve škole žila, jelikož jsme museli být ve škole od 4 do 10 a škola mi končí v 2:55. Bylo nesmyslné jezdit domu na půl hodinky, tudíž jsem ve škole byla víc než doma a to včetně víkendu. Byla jsem neuvěřitelně unavená, každou sebemenší chvilku, kterou jsem mohla jsem spala, jako malé dítě.

Na muzikál jsem slyšela jen pozitivní ohlasy, všem se to moc líbilo a slyšela jsem, že kostýmy byli úžasné!

Nemohla jsem najít žádné fotky, tak se alespoň můžete podívat na Aidu na facebooku

https://www.facebook.com/events/1534280460196157/

Halloween

Halloween byl jeden ze svátků, na které jsem se těšila nejvíce. A měla jsem řádný důvod! Přípravy na Halloween v celém sousedství začali už tři týdny předem, ale ne všichni tento svátek slaví. Má hostitelská rodina Halloween miluje a tak jsme vyzdobili celý dům z venku i zevnitř. Následně jsem se sestrami vyřezávaly dýně. Byla jsem na svou poměrně hrdá, na první pokus to dopadlo docela dobře.

V sobotu to celé začalo, zvolila jsem kostým pop art girl a následně jsme ještě za světla (jelikož jsme nevěděli, že se chodí za tmy... tragédi, haha) vyrazily koledovat s kamarádkou Elin (sousedka; výměnná studentka z Norska). Někteří byli štědří, někteří méně každopádně svou gigantickou kořist nechci, ani nemám šanci sníst, nechte se překvapit co jsem s tím udělala...
Potkali jsme lidi, kteří měli komentáře k našemu věku. Někteří si mysleli, že jsme je neslyšely a někteří nám to řekli přímo do očí. Je pravda, že jsme silně překračovaly průměrný věk, ale trapné nám to nebylo. Zkrátka jsme si chtěly svůj první Halloween užít se vším všudy.

Vyřezávání dýní.

Cocoa šla za upíra.

Mé umělecké dílo!

Já a Elin těsně před koledováním-ještě bylo světlo...

Jedlá část mé kořisti, dále jsme vykoledovali různé blbůstky s motivem Halloweenu.

Líný víkend 24.-25.říjen

Tak jsem zrovna zjistila, že došlo k chybě při publikování tohoto příspěvku. Tudíž tento článek je za minulý víkend 24.-25. října.

Vlastně se toho moc nedělo, proto líný víkend, ale mám pár fotek, které jsem chtěla přidat.

V pátek jsme šli na poslední zápas amerického fotbalu. Bylo to v duchu pyžam, tudíž jsem šla ve svém dupačkovém jednorožci. Prohráli jsme, jako vždy, alespoň pro jednou to bylo těsně, užili jsme si to! 

V sobotu večer jsme měli na programu drive-in kino. Dávali Hotel Transylvánie 2, Petr Pan a ten třetí film si už nepamatuji. Každopádně byla příšerná zima a dál jak do půlky druhého filmu jsem to nedotáhla, haha... Probudila jsem se pred domem, kdy mě mamka vzbudila, ať si jdu lehnout do postele.

Ramsey a psí máma.

Den před touto hrou si Carinne nechala vytrhnout osmičky.. Jinak není baculatá.

I Sherman s nami šel do kina! 

A teď si jdu vyřezat svou první Haloweenskou dýni!

Krásy Kansasu

Zrovna mě můj šofér veze do školy... Na tohle se lehce zvyká.

Tuhle fotku jsem vyfotila na dálnici po cestě z KC do Wichity. 

Kej sí, Worlds of Fun!

Řeklo se, že vyrazíme v 8:30. Jak to určitě všichni znáte, vyrazit včas se nikdy nepovede a tento výlet nebyl vyjímkou. Tudíž o hodinu později jsme se konečně vypravili na cestu. Musím přiznat, že když takhle někam cestujeme, ve většině případů netuším co tam budeme dělat, kde budeme spát, atd. Věděla jsem, že jedeme do zábavné. ho parku. Opravdové horské dráhy, strašidelné domy, příšerná zima, chutné avšak nezdravé jídlo (jak jinak), a hodiny čekání na jakoukoliv atrakci, další nezapomenutelný zážitek. Věta, která dokonale popisuje včerejší den. Za celý den (12:00-22:00) jsme stihli !ŠEST! jízd, oběd, večeři a přehlídku strašidel. Ale každá jízda stála za ty hodiny čekání. Zjistila jsem, že mám neuvěřitelně pronikavý jekot a také, že když otevřete ústa v rychlosti 60m/h (miles/hour) budete mít poslintaný celý obličej. Ano i tak rychlé jízdy tam byly.

Poznala jsem Macaeliny rodiče.

Macaela s maminkou.

Jízda, kde jsem málem přišla o telefon, haha..

Homecoming tanec!

Musím uznat, že to byl zatím jeden z nejpovedenějších dnů tady v USA. Homecoming dance je v podstatě více formální diskotéka ve škole. Vše začíná tím, že se Vás někdo zeptá, zda-li byste nechtěla strávit tento večer po  jeho boku (pokud jste dívka pochopitelně). Není pozvání jako pozvání, tady se to bere vážněji než u nás. Ve většině případů to zahrnuje překvapení, dárek, a nápis s otázkou ve stylu:,,Prokážeš mi tu čest a budeš mé Homecoming rande?". Mě se zeptal kamarád ze školy tímto způsobem.

Ještě před Homecoming tancem jsme se sešli se skupinou kamarádů u nás doma a v našem sousedství jsme nafotili fotky, jak všech, tak i po párech. Po focení následovala večeře u nás, měli jsme lasagne a byla to neuvěřitelná sranda! Po večeři jsme vyrazili do školy. DJ byl tragický, ale kromě toho jsme si to moc užili a místo after party jsme se vrátili k nám a šli jsme do bazénu a vířivky a opékali jsme s´mores (opečený marshmalow, čokoláda v sušence). 

Celá naše parta; zleva: Marianna, Grant, Natalia, Martina, Kristie, Gustavo, Bryan, Marintia, Lída

Mé krásné sestry, Carinne a Anna.

S mamkou a taťkou.

"Pojďme předstírat, že umíme hrát na klavír."

Školní muzikál

Přihlásila jsem se do školního muzikálu a to do skupiny, která šije kostýmy a dělá make-up. Myslela jsem, že to bude sranda, ale zatím to všichni berou moc vážně..

Trávím ve škole víc času než bych si přála. Školu mám každý den od 7:50 do 2:50, jednou týdně máme meeting ihned po škole, který končí cca 3:45 a třikrát týdně máme workshop od 18:00 až do 21:00. V tyto dny nestíhám dělat domácí úkoly, ale doufám, že se mi ten čas, který trávím ve škole nějakým magickým způsobem vrátí.

Minochodem letošní muzikál je Aida, pěkná tragédie! Haha

Hlásím, že i tady je jako doma, moje postel plná vořechů.. A medvědů...